Češi se při debatách kolem statečnosti, či nestatečnosti během 2. světové války dostávají především v otázce domácího odboje do schizofrenní situace. Od roku 1938 si v sobě v podstatě neseme pocit selhání a neschopnosti, který byl ještě znásoben vojenskou pasivitou při podobné situaci o třicet let později v srpnu 1968. Jsou to ale pocity oprávněné a nutné?

S nádechem ironie se říká, že Češi naposledy bojovali na Bílé hoře, a to ještě za ně válčily moravské pluky. Sice nám napravovali reputaci během 1. světové války legionáři, o dvacet let později jednotky na východní a západní a africké frontě, ale na domácí frontě jsme zcela zklamali. Podobně tomu bylo na samém konci války. České i Pražské povstání nebylo nic jiného, než snaha napravit pošramocenou pověst národa, za který bojují a umírají cizí. Celý článek »

Neměli bychom především my, mladší, pohlížet na naše seniory jako na postavy z románu Babička Boženy Němcové. Nejsou to jen moudře vypadající staří lidé posedávající v parku na lavičkách a sypající ze sebe moudra kolem stojícím vnoučatům.

Senioři přelomu 20. a 21. století jsou v lecčems dynamičtější než jejich děti a vnuci. Myslím, že Praha pro ně neudělala za poslední léta málo, přesto – jak se sám osobně přesvědčuji – zapomínáme, že život se neskládá jen z materiálních hodnot. Ty jsou ovšem, jak se říká výstižně, až na prvním místě.
Celý článek »

Za oknem vládnou sibiřské mrazy, doprava kolabuje v dvoumetrových závějích, ale všude se ostře diskutuje o globálním oteplování. ODS má v hlavním městě méně příznivců, než TOP 09, na paty jí šlape už i nevěrník Radek John, který dokonce předstihl komunisty z Politických vězňů.

Tak nějak na mě působila poslední relace Otázek Václava Moravce. Nic proti Cyrilu Svobodovi, který si s pražským primátorem tu tykal, tu vykal. Ale veřejnost ho v poslední doba zaznamenala spíše jen v soudní síni, kde se přel o jeden činžák. Lidovci jsou sice regulérní parlamentní strana, ale v hlavním městě, ať se jim to líbí, nebo ne, si voliči s křesťanskými demokraty nikdy moc nezavdávali. Navíc Cyril je už roky vnímám jako postava doslova celostátní, s dosahem spíše do zahraničí jako dlouholetý ministr tohoto resortu. V Praze bydlí, v Praze pracuje, ale to je asi tak všechno, co ho s Prahou a jejími problémy a starostmi spojuje. Když už je řeč o hlavním městě a všem, co ho trápí, je to stejné, jako když kavárensky a intelektuálně založený Pražák Václav Havel pojede debatovat o kůrovci na Šumavě. Pokud se najednou začal horlivě zapojovat do známé kauzy Opencard, je to stejné, jako bych se začal angažovat v prasečí chřipce. S tou mě spojují jen teploty, kašel, aspirin a prosmrkané kapesníky. Celý článek »

Tomáš Garrigue Masaryk byl popsán, sepsán a vymluven snad již ze všech možných úhlů. Nenáviděný, milovaný, uctívaný, zbožňovaný, moudrý, všeznalý, všeobjímající, scelující. Kolik přídomků se k němu dám připojit.

V souvislosti s novým slovenským zákonem o „slovenském státním vlastenectví“ se neopomněl šéf Slovenské národní strany Ján Slota zmínit o tatíčkovi Masarykovi, který prosazoval ne dva národy, ale jeden československý. Připomeňme, že nepřímo na principu jednoho národa setrvával ještě komunistický prezident Antonín Novotný, ale to byla zcela jiná kapitola. Celý článek »

Vedení pražského magistrátu zastoupené pouze členy ODS rozhodlo, že prosadí po skandálu kolem Opencard další víc než sporný projekt. Tím je Praha v informačním věku. Mělo by jít o internetový portál, který by zmapoval pražskou historickou zónu včetně vytvoření digitální encyklopedie. Začít se má Staroměstským náměstím a na něj by se měly postupně nabalovat další památky. Čerpat by z ní měli podle zadání architekti, turisté a školáci.